Fluor ano či ne ?
Další zajímavé chemické dilema.
Jak už jsem několikrát zmínil ve svých dřívějších úvahách, zdroje inspirace pro mé články jsou velmi rozličné. Někdy vzpomínám na své osobní chemické zážitky, někdy na svou pracovní kariéru, jindy se nechávám inspirovat právě probíhajícími a aktuálními událostmi a někdy mi napoví někdo z mých čtenářů, kamarádů nebo známých. Právě před pár dny jsem tak seděl v křesle mé zubní hygieničky a ona se mne zeptala, kdy už konečně něco napíši o fluoridech.
Má první vnitřní reakce byla negativní, protože určitě nejsem žádným odborníkem v tomto oboru. Na druhé straně mi však něco říkalo, že to může být zajímavé téma pro mnohé další lidi, protože k zubaři chodíme všichni. Rozhodl jsem se ale, že odborné záležitosti si raději vyhledám a nastuduji a s tímto tématem se vypořádám spíše z pohledu obecné chemie. On nakonec fluor je strašně zajímavý prvek, což už jsem jednou zmiňoval ve svém dřívějším článku v lednu loňského roku, který se věnoval tématu "věčných" chemikálií, kde fluor hraje nejdůležitější roli.
Zpátky ale k fluoru jako chemickému prvku. Jedná se o velmi reaktivní, značné toxický nekovový plynný prvek s velmi vysokou elektronegativitou. Ve svých sloučeninách se vyskytuje v oxidačním stupni -1 a vytváří sloučeniny převážně s iontovou vazbou. V přírodě ho nacházíme v minerálech jako fluorit nebo kryolit. Praktické využití má v průmyslu řada jeho anorganických sloučenin a většina z nás zná jeho organické sloučeniny jako je teflon nebo tolik diskutované a problematické freony.
Nebudu tady vyjmenovávat všechny aplikace sloučenin fluoru, jen bych se spíše pozastavil nad dilematem, které se v chemii velmi často vyskytuje. Jedná se o to, že stejný prvek může být pro nás zdravotně prospěšný a zároveň také zdraví ohrožujícím a to vše závisí pouze na jeho koncentraci, dávkování nebo množství. Stejně je tomu u fluoru. Všichni víme, že fluoridované zubní pasty jsou doporučované mnoha odborníky, na druhé straně je známo, že fluoridový anion je při vyšších koncentracích nebezpečný protože zasahuje do funkce enzymů. Zdá se, že ani mezi odborníky neexistuje shoda na tom, jak moc fluor vlastně potřebujeme. Některé názory jsou samozřejmě trochu tendenční, protože za nimi v řadě případů můžeme vycítit obchodní pozadí, jiné se naopak snaží být velmi objektivní.
Jako jeden příklad, na který jsem narazil, bych si dovolil uvést tento:
Nakonec bych se ale vrátil k původnímu tématu a to je dentální hygiena. Myslím, že následující odkaz napoví všem těm, kteří potřebují více informací. V této bakalářské práci určitě najdou odpovědi na své otázky.
Já osobně vždycky dám na radu své zubní lékařky nebo hygienistky. Ať už jsou nebo nejsou příznivkyněmi fluoru. Záleží na úhlu pohledu. Je to tak nejen u fluoru potažmo fluoridu, stejně to platí o cukru, soli nebo dalších poživatinách, které mohou být zároveň prospěšné, ale také škodlivé. Takže jaký je závěr ?
No přece ten, že na množství záleží !