Hold všem učitelům

Končí nám školní rok.

Koncem minulého týdne se všichni školou povinní zaradovali, protože přece začínají prázdniny ! Moji vnuci a vnučky jsou většinou ve středoškolském věku, takže i já jsem si zavzpomínal na svá studentská léta na Matičním gymnáziu v Ostravě, škole, kterou jsem absolvoval před více než 50 lety a dokonce tam maturovala, kdysi po válce, i moje maminka. Takže je to škola, která prochází našimi životy v několika generacích. Mám k ni velké historické pouto a se zájmem jsem si přečetl, že v rámci slavnostního ukončení školního roku byly zároveň udělovány speciální ceny pro mimořádné studenty.

Velmi mne zaujala zejména cena Mgr. Zdeňka Holuši, udělována za přírodní vědy. Tento skvělý pedagog mne začátkem 70. let formoval k oboru, který mne poté provázel celý život. Tím oborem byly přírodní vědy. Přesto, že pan profesor Holuša vyučoval fyziku a já se později věnoval chemii, tak měl na můj profesní život velký vliv. My, kteří jsme studovali střední školy v době té nejtvrdší normalizace, jsme někdy měli paradoxně štěstí, protože na střední školy byli často přesunuti vyučující, kteří se režimu nehodili na výuku na školách vysokých. Neznám podrobnosti životopisu pana profesora Holuši, ale vždy jsem byl přesvědčen, že to co nás učil, nebylo standardně na úrovni střední školy, ale v mnoha případech na úrovni školy vysoké. Byly podle toho na nás kladeny tudíž i vyšší požadavky a musím se přiznat, že mé studijní výsledky začínaly na stupni "dobré", což byla 3 a postupně jsem za ty 4 roky studia propracoval k těm chvalitebným, tj. 2. Nikdy jsem z fyziky neměl jedničku, což mi ale vůbec nevadilo, protože všechny zkoušky z fyzikálních předmětů, které jsem později dělal v rámci studia chemie v 1.-2. semestru vysoké školy, byly pro mne vlastně docela jednoduché, ať už se jednalo o optiku, elektřinu nebo termiku. Za to vše jsem byl vděčný svému středoškolskému profesorovi.

Musím se přiznat, že o pár desetiletí později jsme se dokonce občas potkávali v jedné nejmenované vyhlášené ostravské pivnici, já dostal povolení k tykání a měl konečně možnost osobně poděkovat, za to, co pro mne tento člověk znamenal. Díky Zdeňku !!!

Dovolím si teď odbočit od osobních vzpomínek a vyjádřit přesvědčení, že učitelé jsou lidé, kteří mají na naše životy velmi podstatný vliv. Většinou se jedná o vliv pozitivní, ale znám i případy, kdy nepříliš dobrý učitel naopak odradil někoho talentovaného od oboru, ve kterém by mohl být dotyčný student vynikající. Takže si přeji, ať mladí lidé mají to štěstí, že se budou setkávat s podobnými pedagogy, jako jsem výše popsal ve svém osobním příběhu.

Všem učitelům děkuji tímto za jejich práci, která je někdy sice nedoceněná, ale strašně důležitá !