Oxid uhličitý versus oxid uhelnatý.

Jak se od sebe liší a který je nebezpečný ?

Jak už jsem psal minule, prázdninový čas je vhodnou dobou pro lehká jednoduchá témata. Jedním z cílů mého blogu je čas od času připomenou právě všeobecně známá fakta a trochu si je obnovit.

Dnešní téma tak bude nepříliš složité a dotýká se látek, o kterých slyšíme dnes a denně, a někteří lidé se je dokonce pletou. Zaprvé jde o oxid uhelnatý a zadruhé o oxid uhličitý, který je podle mnohých příčinou globálního oteplování. Existuje sice skupina lidí, kteří tvrdí, že tomu tak není, ale já se tady nebudu pouštět do úvah, která strana má pravdu, protože rozumné argumenty lze nalézt na obou stranách. To se však bavíme o vědeckém přístupu, pokud se do toho zatáhne politika, což se dnes děje, tak z toho vzniká guláš, který nemá žádnou logiku. Takže se raději vrátíme k chemii těchto dvou látek. V čem tedy spočívají jejich rozdíly?

Začneme tím, že oxid uhelnatý má vzorec CO, kdežto oxid uhličitý CO2. Obě látky jsou bezbarvé plyny, ale CO je smrtelně jedovatý i při nízkých koncentracích. Zdrojem oxidu uhelnatého je nedokonalé spalování uhlíkatých paliv jako dřevo, uhlí nebo benzín a jeho nebezpečnost spočívá i v tom, že je bezbarvý a bez zápachu. Vyskytuje se v obydlených zónách s vysokým stupněm dopravy a také v domácnostech v případech nedokonalého spalování paliv v lokálních topeništích. Kuřáci by si také měli uvědomit, že oxid uhelnatý je jedním z produktů kouření a částečně tak ovlivňuje resp. snižuje okysličování organismu. Oxid uhličitý je rovněž bezbarvý plyn bez zápachu, ale vzniká při dokonalém spalování a také je to produkt dýchání. Jak už bylo konstatováno, je považován za příčinu globálního oteplování, ale při běžných koncentracích je neškodný.

Toxicita oxidu uhelnatého spočívá v tom, že se silně váže na krevní hemoglobin za tvorby karboxyhemoglobinu a znemožňuje tak přenos kyslíku v krvi. Má totiž více než 200x vyšší schopnost se vázat na hemoglobin než má samotný kyslík. Je vysoce toxický už od koncentrace 100 ppm (per partes milion). Oxid uhličitý je naopak při běžných koncentracích nejedovatý a toxickým se stává až při koncentracích cca nad 5000 ppm. Způsobuje v těchto případech dýchací problémy, ospalost a jeho nebezpečnost spočívá v tom, že v uzavřených prostorech vytlačuje kyslík. Nemá však žádnou schopnost vázat se na hemoglobin.

Průmyslové využití oxidu uhelnatého není příliš velké, může se používat jako redukční činidlo v chemickém a hutnickém odvětví. Využití oxidu uhličitého je výrazně širší, od potravinářského průmyslu, kde slouží k sycení nápojů nebo konzervaci, přes chemický průmysl, kde je surovinou pro výrobu plastů, až po medicínu, kde může sloužit například k lokálnímu zmrazení tkání nebo jako součást anestetik.

Jaký závěr si z tohoto srovnání můžeme udělat ? Oxid uhelnatý je výrazně nebezpečnější než oxid uhličitý kvůli své vysoké toxicitě i při nízkých koncentracích, schopnosti blokovat přenos kyslíku krví a vede k velmi rychlým a vážným zdravotním důsledkům včetně těch fatálních.