Zlaté devadesátky

Zásadní změny v chemickém průmyslu

V poslední době se začíná ve společnosti vzpomínat na léta devadesátá jako na období, ve kterém probíhala celá řada, řekněme nestandardních událostí. Nebudu tady opakovat jakými společenskými a ekonomickými změnami si naše společnost musela projít, zkusím se spíše zaměřit na to, jaké tyto změny měly dopady na chemický průmysl nebo lépe řečeno na veškerý průmysl, který potřebuje ke své činnosti nějakou chemii, tak abychom zůstali v oboru, který je motivem tohoto blogu.

Počátkem 90. let jsem měl to štěstí, že jsem mohl začít pracovat pro holandskou firmu, která se tehdy rozhodla začít své podnikání v tehdejším Československu. Musím říci, že jsem do té doby neměl ponětí o tom, jak probíhá distribuce chemikálií, které jsou potřebné prakticky ve všech odvětvích průmyslu. Možná, že bylo tehdy výhodou o tom nic nevědět a začínat opravdu od nuly. Jako mnoho dalších odvětví průmyslu bylo i toto odvětví monopolizováno ještě z dob socialismu jednou firmou, která fungovala pod názvem Chema. Více se tímto tématem budu zabývat v jiném mém příspěvku.

Teď se spíše soustředíme na to, jaké ústředí tehdy panovalo. Na jedné straně zanikající monopolní distributor, na druhé straně úžasné příležitosti pro nově vznikající firmy, které začaly do republiky přinášet nové technologie, nové postupy, nové produkty a v neposlední řadě jiný způsob práce. Není vůbec nadsázkou konstatovat, že i v tomto ryze technickém prostředí probíhal kulturní šok. Velmi důležitým faktorem, který na trh přinášely nové firmy byla konkurence, což do té doby nebyl faktor, který hrál důležitou roli. Každý se opravdu musel snažit, aby včas obsadil volná místa, která trh nabízel a zároveň se musela každá firma chovat velmi obezřetně, protože tehdejší platební morálka byla, slušně řečeno, velmi pokleslá.

Je krásné vzpomínat na rozvoj později velmi úspěšných firem jako například Stomix, Everstar, Nutrend a mnoho dalších, u kterých jsme měli to štěstí, že jsme rostli společně s nimi. Podnikavost a chytrost českých lidí, měla tehdy opravdu zelenou a ukázalo se jaký potenciál byl v těchto lidech uložen. Stejně tak naopak je velmi smutné si připomínat osudy jiných firem, které skončily v rukou různých loupežníků a i přesto, že v sobě měly potenciál do budoucna, tak nakonec zmizely v nenávratnu.

Nejraději však vzpomínám na to, jak se velmi renomované světově známé firmy snažily vstupovat na český trh a my jako jejich zástupci jsme měli tu čest se na tom podílet. Namátkou vzpomenu například Dowanoly, tehdy novou generaci rozpouštědel na bázi propylenglykolu, které nahrazovaly ethylenglykolová rozpouštědla. Jednalo se o tehdy poměrně převratnou změnu technologií u všech výrobců barev a mnozí z našich lidí, kteří byli chemici, si tady u klientů opravdu mohli udělat jméno, když byli schopni poskytovat kvalitní technickou pomoc. Stejně tak mohu zavzpomínat na titanovou bělobu neboli oxid titaničitý TiO2, produkt firmy DuPont, který do tohoto barvářského nebo plastikářského světa vnesl neočekávanou konkurenci. ¨Bylo krásné pozorovat jak s využitím nových produktů docházelo ke změnám výrobních technologií, což spolu se zvyšující se efektivitou výrobních procesů umožňovalo českým firmám prosazení svých výrobků na cizích trzích.

Samozřejmě nemůžeme také nevzpomenout další fenomén tehdejší doby, což bylo skoro až nekontrolovaný nárůst různých firem a mohu říci, že jen v té době existovaly desítky výrobců pracích prášků, tekutých mýdel a dalších produktů, u kterých bylo poměrně snadné zahájit výrobu bez nutnosti velkých investicí. Faktem zůstává, že většina z nich se postupně z trhu vytratila, ale to nadšení z let devadesátých se projevovalo v tom pozitivním smyslu, právě u podobných příběhů.

Devadesátá léta byla opravdu velmi zajímavá a mohu říci, že mi takto tehdy nepřipadalo, ale s postupem času mohu konstatovat, že podobné období se už asi nikdy nebude opakovat.