Toxická chemie na Šumavě.

Ševče drž se svého kopyta.

Úplně na začátku svého blogu jsem se kdysi vyjádřil, že nebudu komentovat a zatahovat do svých úvah politiku, nicméně situace kolem aféry toxických látek, nalezených před krátkým časem na Šumavě, mne nutí částečně toto pravidlo porušit. Jako chemika mne vždy zaujme to, co se týká chemie, takže původní vystoupení pana Turka raději nebudu komentovat. Jen jsem si připomněl zlaté pravidlo, mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Následné vystoupení ministra Červeného bylo přece jen už trochu odbornější a tudíž uvěřitelnější. Jen mne trochu zarazilo, jak si pan ministr "poradil" s přečtením názvu chemikálií, které se v dotčené lokalitě našly. Přiznám se, že od vrcholového politika, což ministr životního prostředí určitě je, bych čekal lepší výkon a hlubší základní znalost chemického názvosloví.

https://www.instagram.com/reels/DdBk-94KU_M/

Pro mne bylo fakt toto video zábavné, protože se snažil vyjmenovat celkem běžné chlorované uhlovodíky a pokud jsem to dobře postřehl, tak jednou ze jmenovaných látek byl i obyčejný etanol. Takže, jak sám řekl, skutečně obtížné jazykové cvičení. Toto jeho vyjádření mne vedlo k nápadu alespoň krátce popsat některé jmenované chlorované uhlovodíky, se kterými jsem ve své praxi přicházel běžně do styku.

Dichlormetan neboli metylenchlorid - bezbarvá, velmi těkavá kapalina, která je využívána jako rozpouštědlo k extrakci nebo k organické syntéze. Používá se rovněž k lepení plastů nebo odstraňování starých nátěrů. Kdysi jsme ho prodávali po cisternách jednomu nejmenovanému výrobci léčiv, kde byl používán právě ke jmenované extrakci. Sumární chemický vzorec CH₂Cl₂.

Je poměrně škoda, že z projevu pana ministra není jasné, zda se ale nejednalo o dichloretan, což je trošku jiná látka, i když se liší jen o jeden uhlíkový atom. 1,2-dichloretan má totiž sumární vzorec C₂H₄Cl₂ a je to látka používaná k výrobě PVC a je karcinogenní. O tom, jak důležitý může být rozdíl jednoho uhlíku v organické molekule, jsem dokonce kdysi napsal jeden krátký článek.

https://www.chemiejinak.cz/l/co-muze-znamenat-rozdil-jednoho-uhliku-v-organicke-molekule/

Možná, že mnozí z vás mají lepší sluch a rozeznali i u dalších jmenovaných látek, zda se jednalo o látky s jedním uhlíkem, t.j. -metan v názvu, nebo se dvěma uhlíky, t.j. -etan v názvu. Takže si krátce raději popíšeme obě varianty. Trichlormetan je poměrně známý spíše pod názvem chloroform, což je bezbarvá, těkavá kapalina s typickým zápachem, která působí anesteticky a má sumární vzorec CHCl₃. Naopak trichloretan sumárního vzorce C₂H₃Cl₃ byl v minulosti hojně využíván jako průmyslové rozpouštědlo a odmašťovadlo, nicméně se jedná o karcinogenní látku. Jelikož poškozuje ozónovou vrstvu země, byla jeho výroba zakázána.

Další jmenovanou látkou byl možná tetrachlormetan neboli chlorid uhličitý. Tato látka sumárního vzorce CCl₄ je vysoce toxická a s výjimkou některých chemických procesů celosvětově zakázaná od roku 1996. Pokud se ale v projevu jednalo o 1,1,2,2-tetrachlorethan C₂H₂Cl₄, tak je to historicky používané nejsilnější průmyslové rozpouštědlo.

Možná se mnozí z vás také setkali v souvislosti s chlorovanými uhlovodíky s názvem perchloretylen, což je látka se sumárním vzorcem C₂Cl₄, který se používal hojně jako prostředek k čištění textilu a jako skvělý odmašťovací prostředek. Podobné použití má také trichloretylen C₂HCl₃, který je stejně jako mnoho podobných látek toxický a karcinogenní. Tyto dvě chemikálie myslím, že nebyly v přehledu pana ministra uváděny, já je zmiňuji zejména proto, že obě byly ve své době velmi silně průmyslově využívány a předpokládám, že tam mohly také být přítomny.

Jako poslední název, který jsem snad zachytil správně, byl chlorbenzen. Tato látka je také nazývána fenylchlorid a sumární vzorec je C₆H₅Cl. Jedná se o bezbarvou hořlavou kapalinu, která se používá jako organické rozpouštědlo.

Tady ukončím své komentáře a krátké popisy jednotlivých chemikálií a musím konstatovat, že bych příště očekával v podobných situacích trochu profesionálnější přístup a vysvětlení. Jedná se totiž v převážné většině o skutečně nebezpečné látky a nejednoznačnost, o které látky se vlastně jedná, je podle mého názoru poměrně závažnou chybou. Možná, že odborné instituce mají nyní přesnější informace, veřejnost mohla být ale na začátku tohoto případu trochu dezorientovaná.