Obchodník s deštěm.
Jedna slepá cesta aneb jak prodat i to co nemám.
K dnešnímu názvu mého článku mne vedla myšlenka, že iluze lháře a snílka mohou utěšit jiného člověka, což je nosné téma velmi známé divadelní hry Nathaniela Richarda Nashe. Co to má však společného z chemií ? No přece to, že i v chemickém průmyslu resp. v obchodě s chemikáliemi se v minulosti vyskytlo pár "obchodníků s deštěm".
Jak je strukturován obchod s chemikáliemi jsem popsal již dříve v jednom z mých článků :
https://www.chemiejinak.cz/l/jak-je-strukturovany-obchod-s-chemikaliemi/
Zavzpomínám teď na dobu zhruba na přelomu tisíciletí, kdy se začal významně rozvíjet internet a všechny aktivity s ním spojené. Jednu chvíli to vypadalo, že zejména v oblasti komodit (viz můj článek výše) úplně vymizí klasický obchod, klasické smlouvání, klasičtí prodejci jednající s potencionálními zákazníky a vše bude nahrazeno internetovými aukcemi. Nevím, zda ještě dnes a v jaké míře tyto formy obchodu existují, nicméně v době, na kterou vzpomínám, to byla docela zábava, která narušila zažité způsoby prodeje a nákupu.
Celý trik spočíval v tom, že pořadatelé internetových aukcí se snažili přesvědčit své klienty o tom, že toto je ta správná cesta k nejlepší ceně poptávané chemické komodity. Ano, bylo tomu tak, protože pokud se nějaká komodita prodávala běžně i s obchodní marži třeba za 4,- Kč/kg, tak v internetové aukci opravdu spadla třeba o 10% na 3,60,- za kilogram. Specifickým rysem těchto aukcí bylo, že jste viděli nabídky vašich konkurentů, ale nevěděli jste o koho se jedná. To skutečně stlačovalo ceny dolů a každý z účastníků měl svou hranici ceny, za kterou už nebyl ochoten jít. To vypadalo na první pohled pěkně a zajímavě, ve skutečnosti si ale pořadatelé aukce také naúčtovali své marže a poplatky, takže v konečném důsledku zákazník zaplatil stejné peníze, jen obchodní marže se z velké části přesunula od obchodníků s chemikáliemi do kapes organizátorů aukcí.
V této souvislosti si vzpomínám na jednu skutečně povedenou historku, která byl skoro neuvěřitelná. Představte si, že jedna velká ostravská průmyslová firma vypsala internetovou aukci na roční dodávky jedné své nosné komodity a jednalo se opravdu o velká množství v řádech několika stovek nebo možná tisíců tun. Aukce se zúčastnili někteří výrobci této komodity napřímo, někteří zvolili cestu přes svého obchodního partnera, což byl tehdy i případ firmy, ve které jsem pracoval. Zcela pochopitelně jsme se svým dodavatelem měli předem dohodnuté podmínky, jako záruky dodávek a ceny, na které jsem byli ochotni přistoupit. Aukce vesele probíhala, ceny se pomalu sunuly ke stále nižším hodnotám a když už bylo jasné, že moc níže nikdo jiný nemůže jít a začalo se licitovat skutečně o haléře, tak se z ničeho nic objevila naprosto neuvěřitelně nízká cena, na kterou už nikdo nereagoval, protože byla zcela mimo realitu. Takže jsme se s touto aukcí rozloučili, s naším dodavatelem si slíbili, že se budeme navzájem informovat, kdože to byl ten kouzelník, který byl schopen nabídnou tak nízkou cenu. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se po pár dnech od našeho dodavatele dozvěděli, že je navštívil jeden nejmenovaný chytrolín, který se oháněl informací, že vyhrál velmi zajímavou aukci a že nutně potřebuje zabezpečit a nakoupit toto zboží. Jinými slovy, při aukci blafoval, nic neměl dojednáno předem a věřil tomu, že některý z výrobců mu skočí na tento trik a on bude schopen držet cenu, kterou přislíbil v předmětné aukci. Všichni výrobci ho velmi zdvořile odbyli se slovy, že nabídnuta cena je pod jejich výrobními náklady a náš "obchodník s deštěm" se takto výrazně zasloužil o to, že podobnou aukci už tato firma nikdy více nevyhlásila a vrátila se k zažitým obchodním procesům.
Tento případ byl sice zcela ojedinělý, nicméně zcela určitě významně přispěl k tomu, že tak jak rychle se internetové aukce objevily, tak stejně rychle se jejich počet začal výrazně zmenšovat. Jak už jsem zmínil, nevím jak je tomu v současnosti, já jen rád vzpomínám na tento případ, který byl zcela ojedinělý a vlastně i svým způsobem zábavný.
